Etopeia

Obsah

• Příklady z Etiopie

The etopeia Jedná se o rétorickou postavu, která se skládá z popisu morálních a psychologických rysů člověka. Například: Vždy seděl vzadu ve třídě. Byl tichý, plachý, ale mnohem inteligentnější než ostatní, i když si dával pozor, aby zůstal bez povšimnutí. Několikrát se účastnil hodiny a svým slabým hlasem, který se snažil zvednout, řekl věci, které nás všechny opustily. Dalo by se říct, že byl kultivovaný, přemýšlivý a nezapomenutelný, stejně jako kreativní.

Postupem času byly přidány další rysy, které umožňují pochopení postavy, jako je její osobnost, zvyky, přesvědčení, pocity, postoje a světonázor.

Etopeia se liší od prosopografie (popis fyzického vzhledu postav) a portrétu (literární zařízení, které v popisu postav kombinuje vnější a vnitřní rysy).

Etiopský typicky nastane, když je postavě dán hlas, aby se vyjádřil prostřednictvím svých konkrétních termínů, režimu řeči a obrazů. V tomto smyslu jde o to, nechat postavu mluvit sama za sebe, pomocí dialogu, monologu nebo vnitřního monologu.

Etopeia je považována za divadelní zdroj, protože nutí čtenáře vstoupit do psychiky postavy a představuje psychický stupeň popisu.

• Viz také: Rétorické postavy

Příklady z Etiopie

1. Jejich rutiny byly tak přísné, že je sousedé používali k nastavení hodinek. Byl to Kant, filozof, který se možná kvůli své nemocné pleti držel dochvilnosti a předvídatelnosti až do své smrti. Každý den vstával v pět ráno, od osmi do deseti nebo od sedmi do devíti, v závislosti na dni, kdy chodil na soukromé hodiny. Byl milovníkem jídla po jídle, které mohlo trvat až tři hodiny, a později, vždy ve stejnou dobu, se vydal na procházku po svém městě, ze kterého nikdy neopustil - a poté se věnoval čtení a meditaci. V 10, nábožensky, šel spát.
2. Jeho jediným bohem byly peníze. Vždy pozorný k tomu, jak prodat, i neprodejný, někomu naivnímu, který na stanici narazil, kterého dokázal slovy a demonstracemi zaujmout i knoflíkem. Pro něj všechno stálo za to, když došlo na prodej. Pravda nikdy nebyla na jeho severu. Proto dostal přezdívku sofista.
3. V jeho úsměvu bylo vidět jeho smutnou minulost. Přesto byla rozhodnuta nechat to tam, v minulosti. Vždy připraven dát vše ostatním. I to, co jsem neměl. Takto žil svůj život ve snaze, aby se bolest, kterou prošel, nepromítla do pomsty, zášti nebo zášti.
4. Ti, kdo znali mého otce, vyzdvihli jeho vášeň pro práci, rodinu a přátele. Povinnost a odpovědnost nikdy neomezovala jeho smysl pro humor; také neměl žádné svědění, aby před ostatními projevil svou náklonnost. Náboženství v něm bylo vždy povinností, nikdy přesvědčením.
5. Práce nikdy nebyla jeho věc. Rutina, buď. Spal do kterékoli hodiny a koupal se náhodou. Přesto ho všichni v sousedství milovali, vždy nám pomáhal vyměnit malý roh na kohoutcích nebo vyhořelé žárovky. Také, když nás viděl, jak jsme naloženi věcmi, byl první, kdo nabídl pomoc. Bude nám to chybět.
6. Byl to umělec, dokonce i svým způsobem pohledu. Pozorný na detaily našel v každém rohu dílo. Každý zvuk pro něj mohl být písní a každá věta fragmentem básně, kterou nikdo nenapsal. Jeho úsilí a odhodlání lze vidět v každé písni, kterou zanechal.
7. Můj soused Manuelito je zvláštní bytost. Každé ráno v šest si vezme na procházku toho groteskního psa, kterého má. Hraje na bicí nebo alespoň o tom tvrdí. Takže od 9, dokud nevíte, kolik hodin, budova rachotí kvůli jeho koníčku. Večer celá budova páchne přípravou neznámých receptů, které ho kdysi naučila jeho babička. Navzdory hluku, vůni a štěkání štěněte se Manuelito stává milovaným. Je vždy připraven pomáhat druhým.
8. Zřejmě ho jeho žena opustila. A od té doby se jeho život rozpadl. Každou noc byl na sousední terase viděn s lahví nejlevnějšího vína a nevypranou sklenicí. Jeho pohled vždy ztracen.
9. Nikdy se nedotkl mikrovlnky. Pomalý oheň a trpělivost byly pro ni, moji babičku, klíčem k jakémukoli receptu. Vždy na nás čekala opřená o dveře, s našimi oblíbenými pokrmy již položenými na stole, a pozorně nás sledovala, zatímco jsme si užívali každé sousto, s nepřerušovaným úsměvem. Každou sobotu v 7 jsme ji měli doprovázet na mši. Byla to jediná denní doba, kdy byla vážná a tichá. Zbytek dne mluvil nepřetržitě a pokaždé, když se zasmál, všechno kolem se otřáslo. Rostliny byly další z jeho vášní. Starala se o každé z nich, jako by to byly její děti: zalévala je, zpívala jim a mluvila s nimi, jako by ji slyšeli.
10. Slova nikdy nebyla jeho věc, vždy mlčel: od chvíle, kdy dorazil do kanceláře ve svém vždy dokonalém obleku, až do chvíle, kdy hodiny udeřily na šest, když odešel, aniž by vydal zvuk. Když se jeho čelo lesklo potem, kvůli obavám, že se probudil, ho nějaké číslo nezavřelo. Jeho tužky, s nimiž prováděl nekonečné výpočty, byly vždy pokousané. Nyní, když je v důchodu, si vyčítáme, že jsme o něm neslyšeli více.
11. Jeho život se na své neúnavné chůzi podobá evangelistovi zdvořilosti, jehož obrovský pokles proselytů viděl po šest desetiletí krmení davů, osvobozování galejníků, představování vzdáleností, fascinující sklizně vášně, vonící podivné jako jeho vlastní obchod s drahocenným santalové dřevo dobroty a vynalézavosti. (Guillermo Leon Valencia)
12. Pod jejich mírumilovnými tvářemi kvetou hrozné červené květy. Jsou to květiny pěstované mojí rukou, rukou matky. Dal jsem život, nyní ho také odnímám a žádná magie nemůže obnovit ducha těchto nevinných. Už mi nikdy neobejdou drobné paže kolem krku, jejich smích mi nikdy nepřinese hudbu koulí do uší. Ta pomsta je sladká, je lež. (Medea, podle Sofokla)
13. Ale bohužel! Trpím osud podobný osudu mého otce. Jsem dcerou Tantala, která žila s božstvy, ale po hostině jsem byl vyloučen ze společnosti bohů, a protože pocházím z Tantala, potvrzuji svou linii neštěstím. (Níobe, podle Euripides)
14. Dcera nejslavnějšího občana, Metellus Scipio, manželka Pompeye, princ ohromné ​​moci, matka toho nejvzácnějšího z dětí, jsem otřesen ve všech směrech takovou hromadou pohrom, že je mohu převzít v mé hlavě nebo v tichu mého myšlenky, nemám žádná slova ani fráze, kterými bych je vyjádřil. (Cornelia, podle Plutarca)
15. Don Gumersindo […] byl přívětivý […] užitečný. Soucitný [...] a vyšel z cesty, aby potěšil a byl užitečný pro všechny, i když to stálo práci, nespavost, únavu, pokud ho to nestálo skutečnou [...] Veselý a přítel vtipů a výsměchu [...] a radoval se jim z vstřícnost jeho léčby [...] a jeho diskrétní, i když málo povahová konverzace (In Pepita Jimenez Juan Valera)

Postupujte podle:

• Popis
• Topografický popis