Narativní žánr

Obsah

• Narativní podžánry jsou:
• Příklady narativního žánru

The narativní žánr je literární žánr, který obnovuje fiktivní svět z pohledu vypravěče. Ačkoli příběhy mohou být inspirovány realitou, jsou stále fiktivní, protože sdělují popisy a perspektivy, které budou vždy subjektivní.

Narativní žánr je obvykle psán v próze, ačkoli existují případy narativních básní, například „Martín Fierro“ nebo „La Llíada“.

Vydavatel narativního žánru se nazývá vypravěč, entita, která uvádí a spojuje události z určitého hlediska. Tento vypravěč může použít první osobu (k vytvoření větší blízkosti faktů), druhou osobu (k navázání vztahu se čtenářem) nebo třetí osobu (k vytvoření objektivnější a komplexnější vize).

V narativním žánru převládá referenční funkce jazyka, protože vypráví příběh o určitém tématu nebo referentovi (který může být skutečný nebo fiktivní).

Dalšími dvěma hlavními literárními žánry jsou lyrický žánr, který vyjadřuje pocity nebo stavy mysli, a dramatický žánr, který je psán v dialogu a je určen k reprezentaci.

• Viz také: Vypravěč v první, druhé a třetí osobě

Narativní podžánry jsou:

• Epické. Má mýtický charakter, protože vypráví o vykořisťování hrdinských bytostí, bohů a mytologických bytostí.
• Zpívat feat. Je to epická forma, která je věnována exploitům rytířů středověku. Říká se jim „písně“, protože je přenášeli zpěváci, kteří tyto příběhy recitovali, kvůli negramotnosti tehdejší společnosti (11. a 12. století).
• Příběh. Obvykle se píše v próze a vyznačuje se stručností, malým počtem znaků a jednoduchostí argumentace.
• Román. Delší než příběh vypráví sled událostí a popisuje několik postav ve složitější struktuře. Román je vždy, alespoň zčásti, fikcí. I historické romány, i když vyprávějí skutečné události, obsahují fakta a fikční pasáže.
• Podobenství. I když je kratší než bajka, snaží se také sdělit poučení pomocí analogie.
• Legenda. Jedná se o populární příběh založený na skutečné události, ale s nadpřirozenými dodatky, které vysvětlují různé oblasti každodenního života. Tradičně se přenášejí orálně, i když v současné době byly sestaveny také v tištěné verzi.
• Bajka. Vypráví povídku, ve které obvykle hrají zvířata, která mají lidské vlastnosti, jako je schopnost mluvit, rozumně myslet nebo se zamilovat. Bajky obsahují učení zvané „morální“ a jsou určeny k vyjádření morálky společnosti.

Příklady narativního žánru

1. Zajíc a želva. Příklad bajky.

Kdysi tu byl zajíc, který byl kvůli své rychlosti velmi marný. Vždycky si dělal legraci z pomalosti želvy. Želva ignorovala její posměšky, až ji jednoho dne vyzval k závodu. Zajíc byl velmi překvapen, ale přijat.

Zvířata byla shromážděna, aby pozorovala závod, a byly stanoveny výchozí a cílové body. Když závod začal, zajíc dal želvě dlouhý náskok a přitom si z ní dělal legraci. Pak se rozběhl a želvu velmi snadno předjel. V polovině cesty se zastavil a odpočíval. Ale nechtěně usnula.

Mezitím želva pokračovala v pomalém postupu, ale bez zastavení. Když se zajíc probudil, byla želva jen pár kroků od cíle, a přestože zajíc běžel tak rychle, jak jen mohl, nedokázal závod vyhrát.

Zajíc se toho dne naučil cenné lekce. Naučil se nedělat si srandu z ostatních, protože nikdo nemůže být považován za nadřazeného ostatním. Navíc zjistil, že nejdůležitější věcí je udržovat neustálé úsilí při stanovování cíle.

• Další příklady v: Krátké bajky

1. Odysea. Příklad eposu ve verši.

(Fragment: Meeting of Ulysses with the sirens)

Mezitím pevná loď na svém lehkém kurzu
stál tváří v tvář Sirenám: pobídl ji šťastný dech
ale najednou ten vánek ustal, hluboký klid
cítil se kolem: nějaký bůh vyhladil vlny.

Pak moji muži povstali, složili plachtu,
shodili to na dno lodi a seděli u vesla
vybělili moře pěnami s vyleštěnými čepelemi.
Mezitím jsem vzal ostrý bronz a vyřízl voskový bochník
a rozbitím na malé kousky jsem je sevřel
mou robustní rukou: brzy změkly, byly
mocné prsty a oheň slunce shora.

Jeden po druhém, moji muži s nimi, jsem si zakryl uši
a zase mi svázali nohy a ruce
na stožár, rovný, se silnými lany a potom
bičovat vesly se vrátili do pěnícího moře.

Pobřeží nebylo nyní nic jiného než dosah výkřiku
a výletní loď letěla, spíše to vnímali
Sirény prošly kolem a zvedly svou zvučnou píseň:
„Pojď sem, vzdej nám čest, nejslavnější Ulyssesi,
Tvůj pochod omezuje nadšení slyšet naši píseň,
protože nikdo v jeho černé lodi neprojde bez pozornosti
k tomuto hlasu, který proudí ve sladkém medu z našich rtů.

Kdo ji šťastně poslouchá, ví tisíc věcí:
díla, o kterých víme, že jsou u Troad a jejích polí
bohů uvalili moc na trojské koně a Argives
a dokonce i to, co se děje všude v úrodné zemi “.

Tak řekli a vydechli sladkým hlasem do mé hrudi
Toužil jsem je slyšet. Přikázal jsem zamračeně
moji muži mi uvolnili kravatu; veslovali složené
proti veslu a stojící Perimedes a Eurylochus, házení
nová lana na mě krutě nutila jejich uzly.

Když jsme je konečně nechali za sebou a už to nebylo slyšet
jakýkoli hlas nebo píseň Sirén, mých věrných přátel
odstranili vosk, který jsem měl v jejich uších
když přišel a osvobodil mě z pout.

1. Píseň Roldána. Příklad zpěvu.

(Fragment)

Oliveros vylezl na kopec. Podívejte se napravo a uvidíte, jak hostitel nevěřících postupuje travnatým údolím. Okamžitě zavolá svému partnerovi Roldánovi a řekne:

-Slyšel jsem, jak se ze strany Španělska šíří tak rozšířená fáma, vidím tolik výšek svítit a tolik jisker jiskří! Tito hostitelé způsobí naši francouzštinu vážným problémům. Ganelon to dobře věděl, ten nízký zrádce, který nás zvolil před císaře.

„Sklapni, Olivere,“ odpovídá Roldán; Je to můj nevlastní otec a nechci, abys o něm řekl další slovo!

Oliveros se vyšplhal do výšky. Jeho oči se rozprostírají po celém obzoru nad Španělským královstvím a Saracény, kteří se shromáždili v impozantním množství. Přilby, do jejichž zlata jsou vsazeny drahé kameny, a štíty a ocel výšek, a také štiky a gonfalony svázané se štíty září. Nemůže ani sečíst různé sbory: je jich tolik, že ztrácí počet. Ve svém srdci se cítí silně rozrušený. Jak rychle mu nohy dovolí, sjíždí z kopce dolů, jde nahoru k Francouzům a říká jim všechno, co ví.

„Viděl jsem nevěřící,“ říká Oliveros. Nikdy nikdo na zemi neviděl tak velký dav. Je tu sto tisíc, kteří jsou před námi se štíty na pažích, svázanými přilbami a zakrytými bílou zbrojí; jejich leštěné štíty září a železo je ve vzpřímené poloze. Budete muset bojovat jako nikdy předtím. Francouzští pánové, Bůh vám pomůže! Odolávejte pevně, aby nás nemohli porazit!

Francouzský výkřik:

-Špatný, kdo utíká! Až do smrti vám nikdo z nás nebude chybět!

1. Ceibo květina. Příklad legendy.

Před příchodem Španělů do Ameriky žila na břehu řeky Paraná mladá žena jménem Anahí. Nebyla nijak zvlášť krásná, ale její zpěv potěšil všechny obyvatele její vesnice.

Jednoho dne dorazili španělští útočníci, kteří zničili město a zajali obyvatele, kteří útok přežili. Anahí byla mezi nimi. Té noci, kdy žalářník usnul, ho Anahí bodla nožem a unikla. Krátce poté však byla zatčena a jako pomstu za její vzpouru ji přivázali ke stromu a zapálili.

Místo toho, aby byla spotřebována, se Anahí proměnila ve strom. Od té doby je tu ceibo, strom s červenými květy.

• Další příklady v: Legendy

1. Příběh srdceautor: Edgar Allan Poe. Příklad příběhu.

Věnujte pozornost hned teď. Berete mě za blázna. Ale šílení lidé nic neví. Místo toho ... kdyby mě mohli vidět! Kdybys viděl, jak rychle jsem jednal! S jakou péčí ... s jakou předvídavostí ... s jakou odlišností jsem šel do práce! Nikdy jsem nebyl ke starci laskavější než týden před tím, než jsem ho zabil. Každou noc kolem dvanácté jsem otočil kliku jejích dveří a otevřel je ... ach, tak jemně!

A pak, když byl otvor dostatečně velký, aby mohl projít hlavou, zvedl hluchou lucernu, zavřený, úplně zavřený, takže nebylo vidět žádné světlo, a za ním prošel hlavou. Oh, smáli byste se, kdybyste viděli, jak obratně otočil hlavu! Pomalu jím pohyboval ... velmi, velmi pomalu, aby nerušil spánek starého muže. Trvalo mi celou hodinu, než jsem úplně zasunul hlavu otvorem ve dveřích, dokud jsem ho neviděl ležet na jeho posteli. Ahoj? Mohl být šílenec stejně moudrý jako já?

A pak, když jeho hlava byla úplně uvnitř místnosti, opatrně otevřel lucernu ... ach, tak opatrně! Ano, opatrně otevíral lucernu (pro skřípání pantů), otevíral ji natolik, že na oko supa dopadl jediný paprsek světla. A dělal jsem to po dlouhých sedm nocí ... každou noc ve dvanáct ... ale vždy jsem našel zavřené oko, a proto jsem nemohl dělat svou práci, protože mě nedráždil starý muž, ale zlé oko.

A ráno, právě na začátku dne, nebojácně vstoupila do jeho pokoje a odhodlaně s ním promluvila, srdečným hlasem zavolala jeho jméno a zeptala se, jak strávil noc. Víte, musel bych být velmi chytrý starý muž, abych měl podezření, že každou noc, přesně ve dvanáct, se na něj budu chodit dívat, zatímco spí.

1. Podobenství o rozsévači. Evangelium podle svatého Matouše.

Toho dne Ježíš odešel z domova a posadil se na břeh moře. V jeho blízkosti se shromáždil takový dav, že musel jít nahoru, aby seděl na lodi, zatímco celý dav zůstal na břehu. A začal jim v podobenstvích říkat mnoho věcí a řekl: Hle, rozsévač vyšel zasít. A když dal semeno, někteří padli podél silnice a ptáci přišli a snědli ho. Někteří spadli na skalnatou půdu, kde nebylo mnoho země, a brzy vyklíčili, protože půda nebyla hluboká; ale když slunce vyšlo, uschlo a uschlo, protože nemělo kořeny. Další část padla mezi trny; trny rostly a dusily to. Jiný, naopak, spadl na dobrou půdu a přinesl ovoce, sto částí, dalších šedesát a dalších třicet.

Každý, kdo slyší slovo Království a nerozumí, přichází ten zlý a popadne to, co je zaseto v jeho srdci: to je to, co se zasívá po cestě. Na kamenitou půdu se zasívá ten, kdo slovo slyší a okamžitě ho s radostí přijímá; ale nemá sám o sobě kořen, ale je vrtkavý, a když kvůli slovu přijde soužení nebo pronásledování, okamžitě zakopne a padne. Do trní se zasívá ten, kdo slovo slyší, ale obavy tohoto světa a svádění bohatství toto slovo dusí a zůstává sterilní. Naopak, do dobré půdy se zasívá ten, kdo slovo slyší, rozumí mu a přináší ovoce a produkuje sto, šedesát nebo třicet.

1. Válka a mír, Leon Tolstoi. Nový příklad.

(Fragment)

Mým zítřejším cílem nebude prodávat a zabíjet, ale zabránit mým vojákům uprchnout z teroru, který na ně i na mě zaútočí. Mým cílem bude, aby společně pochodovali a děsili Francouze a aby Francouzi děsili před námi. Nikdy se nestalo a nikdy se nestane, že by se dva pluky srazily a bojovaly, a to je nemožné. (Napsali o Schengrabenu, že jsme se takto střetli s Francouzi. Byl jsem tam. A není to pravda: Francouzi uprchli). Kdyby se srazili, bojovali by, dokud nebyli všichni zabiti nebo zraněni, a to se nikdy nestane.

• Pokračujte s: Literární žánry